Dobrmani

A máme tady zase nový sníh. Nejvíce si jej užívají děti a psi. Pochopitelně i ti naši.

Je pravda, že dospěláci tolik radosti s nimi nesdílí? Jak je to tedy s těmi zimními radovánkami u dospěláků?

Myslím, že ti kteří museli za těch pár „bílých" týdnů odhrabat metráky sněhu (viz. můj manžel) se nebudou tolik veselit a rozradostně pozorovat za okny padající sníh, jako jejich ratolesti. Stejně tak, i Ti kteří si odhrabali sníh z auta, den před odjezdem do práce, se slovy "aby toho ráno neměli hodně" (tento případ jsem pro změnu já). Horší bylo ranní zjištění, když na autě bylo stejné množství (spíše více) sněhu, než den předtím :o)))

Nebo Ti, kteří odhrabali sníh na svém autě a potom zjistili, že to bylo auto souseda. Ne, to si dělám srandu, to se nikomu z našich známých nestalo...to jsem někde četla, ale přišlo mi to důvtipné sem napsat. Domnívám se ale, že nejhorší zjištění je, když shledáte, že po pečlivě odhrabaném sněhu před svým domem, aktivní městští pracovníci vám sníh nahrabali zpátky nejen před váš dům, ale tak důkladně, že ani tím autem nemůžete nikam vyjet. Neměli bychom tyto zimní aktivity již zařadit mezi zimní sporty?

Meteorologové slibovali min. 10 cm nového sněhu a vida, opět jim to vyšlo. Tím snad už vyrovnali svoje minusové skóre: chybné letní předpovědi vs. správné zimní předpovědi. V Čechách jsou teploty kolem nuly, sníh taje a internetové zprávy varují před nebezpečím padajícího sněhu ze střech. Dokonce jsem i zaslechla, že v Praze máme více sněhu než v Krkonoších. Noyo Pražáci musí mít vždycky něco extra :o)))

Ale zpátky k našim psům. Jak jsem již psala, sníh si z naší malé rodiny nejvíce užívají oni. Ale i nás baví sníh, zejména procházky přírodou když sněží, nebo když zrovna přestalo. Znáte to. To zrovna nikoho nepotkáte, všude je krásně bílo, sníh křupe pod nohama a psi se prohánějí malebnou zasněženou krajinou. Rázem jsou i z nás malé děti, které si hrají. Děláme andělíčky, koulujeme se, sáňkujeme...až na toho sněhuláka, toho jsme zatím nestavěli. Příjemné jsou i noční procházky pražskými ulicemi. Sníh prosvěcuje ulice a zase křupe pod každým našim krokem. Všude je klid, jen náhodně narazíte na jiné pejskaře či neznámé noční opozdilce.

Růža běhá a skáče do sněhu, snaží se vyprovokovat Brittu ke hře štěkáním nebo „poklepáním" packy na její záda. Přidává se i Matylda. Najednou v ní vidím mladou rošťandu a usmívám se na ní, jak se holka rozradostnila. Je roztomilá. Náhle spadl na Matyldu sníh ze stromu. Lekla se (my s ní) a podívala se vyčítavě na páníčka, jako kdyby on snad na ní hodil tu velkou hroudu sněhu. Britta chytá vločky do tlamičky. Dělá to už od útlého mládí. Ale nejenom mě se tato její aktivita libí. Upoutá tímto počínáním i každého kolemjdoucího, který se zastaví a i on se usmívá nad její roztomilou hrou. Je líbezná, když poskakuje po zadních nožičkách a chytá do pusy padající vločky. Jsou to naše milované „děti".

Mám ráda toto období. A to nejenom ty naše společné procházky, červené nosy, ale i také to, když se člověk vrátí domů, dá teplý čajík, svařáka nebo groček a hřeje si zmrzlé ruce o horký hrnek...všechno tak nějak hezky voní. Psi se k nám přitulí a to je člověk ze srdce rád, když se může k někomu schoulit „do náruče". Máme je moc rádi...

PS: Tento článek opět doplňujeme o několik fotografií z předchozího sněžného týdne a pár foteček z mobilu z naší sněžné zahrady.