Dobrmani

V článku naleznete aktuální fotečky a velmi hezké povídání od majitelů Drusse di Brittasgang, domácky zvaného Dante, které nám zaslali Gábina a Petr.

Moc děkujeme Gabče a Petrovi za pravidlené zprávy a zaslané fotečky a přejeme jim i Dantemu, hodně medailí :o) mnoho úspěchů, štěstí a zábavy.

Jmenuji se Dante. Jednoho slunečného nedělního dopoledne si pro mě přijeli a po pár fotkách koukám, že sedím v autě. Ono se to hnulo, udělalo brm brm a všechno, co jsem znal bylo najednou pryč. Tak jsem kňournul, ale nepomohlo to. Uteklo to a už stojím v trávě. Brácha nikde, ségra nikde, takže postup jsem volil rozhodně opatrný. Pár kroků tam a sem, hlavně pořád někomu v dosahu ať tu nejsem sám. Tolik dobrodružství, že pak už sotva motám nohama. Hračky, bašta, průzkum, jen na chvilku jsem zavřel oči...chrrrr na sluníčku. J První noc byla strašidelná. Nikde mamča, která by utěšila, ale uspávali mě tu tak dlouho a únava byla tak veliká....no spánek to byl přerušovaný, ale energie jsem měl na další den plnej her až až. Nenechali mě vůbec oddechnout, ale bylo to prima. Copak se dá spát, když se pořád něco děje? Moji lidi pořád něco vymýšlí, ale já se rozptýlit nenechám a všechno hlídám - štěkám na straky...tady už jsem pánem já, aby bylo jasno...a na sousedky tak y pěkně hrozím, ať si nemyslí, že jsem nějakej mazlík, pořádnej hlídač jsem.
Hned třetí den jsem opět na cestě. No, napětí bylo veliké, ale takový překvapení jsem nečekal. Půjčil si mě pan doktor. Dostal jsem očkování, tak jsem mu dal pusinku přes brýle, aby viděl, že budeme kamarádi.
Doma mě čekal další nášup bašty. Nechápu, proč mi nechtějí dát už velkou mísu pro dospěláky. Samozřejmě, že nemyslím na koupání... .